Formulář pro přihlášení     Seznam přihlášených

Litoměřická regata, aneb jak nám nakonec nepůjčili loď a půjčili.

Začátkem ojedinělého víkendu se stal běh Českou Lípou, kde jsem se seznámil s naprosto originálním týpkem Kubou Antošem, abych posléze zjistil, že se jedná o maséra vodácký reprezentace a působí na račickém kanálu, známém to místě všech , co jím nevadí voda v keckách.
osma1

Nic konkrétního netuše jsem několikrát navštívil s Honzánem jeho hájovničku (Ježíši to byly nádherný chvíle oddechu) a často obdivoval na kanále veslaře, jak jím to hezky klouže po hladině. Žádný zbytečný pohyb, sport trochu jednotvárnej, ale hezkej.
„Hele Ty bys na veslici ani nenastoupil, je to vratký jak prase“ dí Kuba.
Tak moment !!, jednak nastoupil a jednak mám kamarády, kteří uměj každej sport. „ no tak je pozvi druhej zářijovej víkend do Litoměřic, jede se veřejnej závod veteránů osmiveslic a loď vám seženu“. Tak to je bomba.

Takže Pavlík, Milánek, Ráďa jsou jasní, já a z kategorie mladších Vodrážkové a Píchal s Pažoutem. No jo, ale koho za kormidlo? Nějakou malou babu? Kdepak, zaprvé by to baby kazily ( což později dokazuje Kuba Vodrážka, kterej si jí s sebou přiveze a pak na sebe čuměj v cizím bytě, zatímco my dobýváme jednou litoměřickou knajpu za druhou) a za druhé máme přece Ríšu Pletichu, muší váhu, kterej kurevsky rychle běhá, kurevsky dobře pije a určitě kurevsky dobře zatáčí osmiveslici.
Píchal kvůli tomu odkládá společný odjezd na nějaké Akademické mistrovství světa v orienťáku či co a dva měsíce dopředu nepadne při společných setkáních ani zmínka o nevydařené kontrole čí chybě stavitele, ale všichni mají z videa nastudovaný závod Oxford – Cambridge a všem krom Ríšy, kterej je šlachovitej furt a stejně mu budou svaly za kormidlem k hovnu, se začínají jemně rýsovat náznaky bicepsů, protože nikdo nechce bejt nakonec za toho vola, kterýmu budou všichni ostatní nadávat, tak potají každej využívá místních fitek , či alespoň po ránu trochu zaklikuje. V záloze je Valeška,ale nakonec se všichni dušují, že něco takového si nenechá ujít nikdo.
Takže kýžený pátek přichází, já se vláčkem , který se malebnou krajinou českého středohoří proplete do Litoměřic, přesunu na místo srazu. Na programu je odpolední trénink na zítřejší závod, ať fakt nevypadáme jak pitomci,kdybychom se převrhli ještě před startem.
„Kde máš zbytek?“
„Neboj, přijedou autama, jsme ve spojení“ Jedno auto z Liberce, jedno z Pardubic a třetí z Plzně. Slušná účast, atletické klání v Jablonci vešlo do dějin, nominaci si však musí každý zasloužit , nevezmeme kdekoho.
„Kde budem bydlet Kubo?“ „ No u mě doma, Irena radši odjela na víkend k rodičům, je rozumná.“ Vzácná žena.
No fajn , máme asi hoďku času, tak skočíme na jedno.
Tak jo,.. ozývá se první, následně druhé a nakonec poslední auto: “Kam máme jet, je sraz v loděnici?“
„ No přijeďte na náměstí do hospody, pojedem odtud společně.“
Už se vám někdy stalo, že by deset chlapů najednou společně dopilo pivo? Mě taky ne, při šestým pivu to s tréninkem začíná vypadat bledě , po sedmým se dozvídáme, že v naší kategorii jsou přihlášeny jen dvě veslice a že je závod zrušen, vymýšlíme náhradní řešení, že nám půjčí dvě čtyřveslice, koupíme lahvoně a pojedeme na výlet.
“Třeba do PRAHY, ty vole!!!“ Ríšu strčíme někam pod nohy. Jasně, na nějaký pitomý závody se jím můžem vykašlat, stejně bychom to vyhráli a ještě bude průser, že ne všichni splňují kriteria pro účast ve veteránech. Třeba věk, no i když ráno ( krom zmiňovaného K.V) to splňovali vizáží všichni. Ondra Vodrážka však dělá vše proto, aby zachránil čest příjmení a musím říct, že to dělá dobře.
Sedíme u stolu s Borisem, neskutečně chytrým hňupem, kterej má od všeho klíče a varuje nás, ať určitě nechodíme do nějaké čtvrti do hospod, že nás zapíchnou šroubovákem. Co to je za blbost? Nebetyčnej kokot. To víš, že právě tam půjdem!!!
Ve finále se někdo z nás vypraví na dámskej záchod, vymočí se do umyvadla, je přistižen, obviněn, identifikován a všichni vyhozeni. No co, noc je jestě mladá, teplá a plný ulice mladejch bab. To jsem ještě neviděl.
Není mi bohužel dopřáno pamatovat si průběh celé noci, utkvělo mi pár postřehů. Nadržená holka na lavičce v parku, předstírající opilost a vydávající erotické vzdechy hodné Dolly Buster. Vedle sebe pitomečka a vzhledem k tomu, že nevím, kdo to kdy bude číst, nechci příliš popisovat reakci naší desetiveslice. Ten kluk měl chvíli o ní asi fakt strach. Možná i o sebe. Nechci popisovat ani to, co se dělo před výlohou plnou těch plastovejch holek, co na nich pak visej šaty. Pamatuju si jen, že tu černou jsem po přemlouvání nechal Ríšovi.
K dalším zajímavostem noci patřil fakt, že když jsme už ve značně ochuzené sestavě (Pavlík, Ríša a já) objevili již k ránu otevřenou hospodu a na dotaz, zda nám ještě nalijí pivo, jsme dostali odpověď, že jej musíme zkonzumovat do pěti, což nám vzhledem k hodině přišlo celkem logické , neb paní se chce již určitě spát. Jenže ta odpověď zněla, že je to nutné proto, protože od pěti jsou všechny stoly zarezervovány!!! Opravdu v pět si nebylo kam sednout a chlapi tam v tempu zasunuli 3-6 piv a nebyli to žádní frajírci vracející se z diskotéky ale příslušníci dělnicko rolnické třídy s aktovkama do práce. Dodnes nevím, zda byli před procesem či po něm.
V šest se zavíralo, naštěstí hned vedle otvírají cukrárnu, tak šup do cukrárny, koblížek s rumem a notně rozveselit starší prodavačku. Možná se směje dodnes.
Je sedm, přesuneme se do loděnice a trochu si zchrupnout, ostatní odpočívají a my už stejně nevíme, kde bydlíme. Ríša odpadá, podléhá tlaku a sexualním svodům své milé a odjíždí domů. (Kdyby ho viděla s tou černoškou!!!???) Pár kilometrů za Litoměřicema usíná za volantem , ale už nejel moc ryhle, tak to dospal.
Někam se s Pavlíkem v loděnici stulíme a hodinku si zchrupnem. „Hele vole, voni už maj otevřenej stánek, no jo tak jedno dáme“. Druhý, třetí, loděnicí se hemžej broučkové s veslama, nám je krásně, svítí sluníčko, nějak blbě na nás koukaj, zaplatili jsme si , tak „drž hubu“.
Přichází narvanej Kuba, přivádí zbytek veslařů a jde vyzvednout dohodnuté lodi.
„Pane Antoš, tamhleti dva patřej taky k těm veslařům?“
„Ano,ano“
„ Tak v tom případě vám nepůjčíme ani pramice“
No mohlo by to vpodstatě bejt celý, nasraní jim šlohneme nějaky občerstvení pro VIP hosty, přesuneme se do Račic, já skončím oblečenej ve vodě, závodník a reprezentant Procházka přezdívaný Čáp nám půjčuje svoji kanoi, nikomu se nepodaří ani dvě tempa a končí ve vodě, Kuba se pohybuje po svém pracovišti zcela ododěn, kanoe v závěru prošlápnuta a vzhledem k tomu, že do olympiády v Sydney schází posledních pár dnů, zbývají Čápovi oči pro pláč. Taky tam zajel prd. Asi nejel na svý lodi,to se z televize nedalo poznat.
Večer opět nástup do ulic, smršť tanečních i jiných kreací, v noci hrajeme na celej barák na náměstí na piano Klobouk ve křoví, hrajeme fotbal se spacákama a vzhledem k tomu, že brankou je okno, končí tři spacáky v zahradě státní galerie. Otvíraj až v deset. Ráno Kuba s Píchalem rychle na letiště a rychle do Francie. Stejně tam zaběh hovno.
A jakej to byl víkend? Když jsem se posléze Píchala ptal, jestli to tam bylo tak těžký, že běžel tak blbě, tak mi řekl:

„Ty vole ani ne,ale když já byl myšlenkama furt na těch osmiveslicích“


Vladislav "Báža" Lepšík 2000


6. dubna 2005
Autor: Vladislav Lepšík
Přečteno: 3136 x



poslední na fóru

13. srpna 2016 10:27 - heterocykl
pár fotek z mobilu: https://goo.gl/photos/Dsx2ByQ1RKDy2q8a6 Zdar a díky.




Kontakty SixNumbers

Ředitel závodu, jednatel
Vladislav Lepšík - Báža
sixnumbers@seznam.cz
+420 724 477 104

Video SixNumbers 2008


hosted by:
stable

spřátelené weby:
Sk SNS Smržovka
bikebase
sponzoři:
www.haven.cz
www.astera-glass.cz
www.montolit.cz
www.kolabrabec.cz
www.shocart.cz
www.cykloserver.cz

Ikonka pro Váš web:
SixNumbers