Holit nebo neholit ?
Proč ano?
Nikdo mi nevymluví, že každý chlap je ješitný, až běda. Dokáže držkovat na úkor kohokoliv a jak dojde na jeho chyby, zkroutí pysky a vraždí očima. Okolí se o to více baví. Vztek narůstá úměrně s počtem pohledných žen (mužů) ve skupině. Takže každého pěkně nasere, když se mu kamarádi vysmívají, že má chlupatý nohy a vypadá jako neandrtálský lovec kožešin v zimním období.
Pohled na opálenou svalnatou nohu dobře trénovaného cyklisty může být docela atraktivní pro dámy (pány) přihlížející závodu. Efekt narůstá se zvýšeným leskem způsobeným zbrocením potem nebo zvlhnutím z mírného mžení, či uměle, za pomoci kosmetických přípravků, eventuelně nafty.

Ano, jsem to já. Hvězda večírků, znamenitý bavič, sportovec tělem, duší i ochablým srdcem, obětavý funkcionář, orientační běžec s velmi špatnou pověstí, neúnavný popularizátor mountainbike orinteeringu a především pověstně kvalitní spisovatel, který si v klidu napíše do navýsost oficiálního periodika takové výrazy jako kupříkladu mrdat a ještě je žádán o přídavek do dalšího čísla zcela bez ohledu na protesty vzdělaných čtenářů. A tak se stalo i teď.

Letos jsem odjížděl na Ruskou ruletu podivně nervozní, vlastně ani nevím proč, snad ta snaha konečně nepodělat v závěru již mockrát dobře rozjetej bajk advenčr, zvláště když závěr přípravy nepodceněn najetím 450 km s plně naloženými třicetikilovými koly a pitný režim dodržován s pravidelností sobě vlastní.

Na četná přání ( celkem dvě) dávám tedy článek o účasti výběru orientačních běžců na atletických závodech v Jablonci nad Nisou. Nemá to s bajkama nic společnýho, ale to koneckonců ty ostatní články taky moc ne.

Článek, který se tak trochu vztahuje k zajímavé akci Ruská Sibiř a který je je tak nějak ze života.
Jsem člověk ze staré školy, pamatuju dobu, kdy úhlopříčka obrazovky nejmodernější televize měřila ne devatenáct palců ale centimetrů, do školy jsem chodil ještě o sobotách, nejnovější počítač, který jsme měli na VŠ vážil pětatřicet tun , musel se nakrmit asi dvěma dvoukoláky děrnejch štítků a uměl toho asi polovinu, co dnes běžná , jak říká Hozáno, karkulačka.