Ty vole zlatý digi vole, aneb první ostrý test vánočního překvapení.

Polary

Článek, který se tak trochu vztahuje k zajímavé akci Ruská Sibiř a který je je tak nějak ze života.
Jsem člověk ze staré školy, pamatuju dobu, kdy úhlopříčka obrazovky nejmodernější televize měřila ne devatenáct palců ale centimetrů, do školy jsem chodil ještě o sobotách, nejnovější počítač, který jsme měli na VŠ vážil pětatřicet tun , musel se nakrmit asi dvěma dvoukoláky děrnejch štítků a uměl toho asi polovinu, co dnes běžná , jak říká Hozáno, karkulačka.
Jinými slovy chci říct, že jsem elektronikou a výpočetní technikou poznamenán pouze do té míry , které vyžaduje mé pracovní zařazení a v nové mikrovlnce jsem si dle manuálu ogriloval liberecký párek asi až po měsíci. Když si moji mladší kamarádi ze Smržovky četují na téma softwarů a hardwarů, tvrdím, že jsem na poradě. Ale jinak jsem docela kamarádskej a možná i hodnej.
Moje partnerka Maida má taky dvě posledně citované vlastnosti, ovšem ve všem, co se dá zapojit do elektřiny, má nějakej displej a dokážou se s tím dělat mě neznámý kouzla, si libuje asi jako já při pročítání časopisu pro pány..
Nicméně, když na mě pod loňským stromečkem zamrkaly podezřele velký hodinky s návodem rozsahu Tří mušketýrů, moje první reakce byla si taková, že bych jí s tím nejradši hned druhý den hnal do Bakova, neb mi bylo jasný, že za dárkem stojí Honza se Samem, kteří se podobnou hračkou chlubili celý rok a prostě dokázali Maidu zblbnout, že to potřebuji taky.
No a ona chudinka, která si bláhově myslí, že má doma nadějného sportovce, jím na to skočila.
Kde ostatní skončily, ona začíná.
Až když začala natahoval moldánky, že si radši celý večer hraju s ostatními hračkami, které mi Ježíšek nechal pod stromečkem, jsem si je přeci jen vzal na ruku.
Na bakovské večerní telefonické dotazy, jestli náhodou nevím kolik je hodin posílám oba pořadatele Ruské Sibiře do prdele a přilehlých otvorů.

No jo, ale když už to máte doma a auto na dálkové ovládání už vás přestane bavit a do toho Maida celkem nenápadně furt říká něco o tom, že obsluha těch hodinek je tak snadná, že by to zvládl i největší pitomec,tak začnete uvažovat, zda i vy. A navíc to měří i rychlost na kole, a to zas jo, to mě jako zase fakt zajímá…

Od vyzkoušení cyklofunkcí ( které samo musí nastavit ona) , je už jen krok k tomu porovnat si ranní tepovku v normálním stavu a po opici. Dost se to kryje…

Líbí se mi, že to má vejškoměr a pří výletě mých opilých kolegů z práce na Klíč jsem takřka za hrdinu, protože vědí jak jsou vysoko a když mi Pavlík Hanák, o kterém jsem předpokládal, že mě nazve hňupem, řekl, že už to dnes má každý, začínám být s tou věcičkou smířenej.

Takže v rámci příprav na letošní Ruskou Sibiř vyrážím poprvé kompletně vybaven na večerní projížďku, které honosně říkám trénink, cestou dám pravidelné pivko na trati a celkem s dobrým pocitem , jak mi na tom budíčku bliká spousta malejch obrázků , absolvuji první testík veškerých funkcí , který ten Polariskop, či jak se to jmenuje , má.

Ovšem doma se na mě Maida, která už samozřejmě ví , co má hledat, vrhne jako šelma, serve mi hodinky z ruky, zamíří na takový blikátko u počítače a začne:
„ Jo tak do Skalice, pak k babičce do Pihelu, koukám, že místo abys jí na nanosil uhlí ses na ní vykašlal, v Bukovanech maj dneska zavřeno, tady je to nějaký delší, asi jsi jel do Žizníkova přes Vlčák, jo v hospůdce hodinka, to vypadá tak tři pivínka a možná i panáček, protože pak Ti šla ta tepovka nějak rychle nahoru , no a zpátky přes Skalici, ale to už si toho měl celkem plný zuby co? No a v garáži ještě deset minut, to byl asi lahváček co?“ Tak na tohle to potřebovala……

Hned druhej den vynadám Samovi, Ty vole zlatý digi vod Vietnamců, a popisuju mu průběh večera. Polemizuju nad tím, že kdybych měl někde babu, tak jí musím píchat ve výtahu , jezdit furt nahoru a dolu a točit přitom předním kolem. Prý se málem pochcal smíchy. Možná nekecal.

Ovšem pravý a ostrý test měl přijít na Sibiři, o které jsem věděl, že jí absolvuji závodním tempem, neboť čím jste starší, tím víc se těm mladším chcete vyrovnat. Až pak jednoho dne umřete.
Při příjezdu zjišťuju, že Honza mAk Svoboda má na ruce stejný cibule , Pedros připravuje na večer „repráky hier“, Miši udivuje Honzána novým mobilem a já tuším, že prostě se tý elektronice asi vyhnout nedá, pokud nechce člověk strávit podzim života na samotě u lesa zcela izolován od lidí. Je v tom trocha nostalgie.
Takže na startu mačkám ten červenej čudlík pod displejem a vyrážím. SS 20 dělá svoje a šplhám někam tam, čemu se říká maximálka. Bohužel tento údaj nemá s rychlostí pranic společného. No nebudu přilíš popisovat trať, to ať udělá někdo jinej, každopádně už asi v pětině trati se mi chce zvracet a jen krátké startovní intervaly a neustálá přítomnost některého ze závodníků, mi nedovoluje to fakovat. Maida s fotografem Honzou furt někde pokřikujou ať jedu, chtěl bych je vidět.
Sama v cíli nezajímá, jak dlouho jsem to jel, jen se mi už mě známým způsobem vrhá na zápěstí, něco mačká a dá se do hroznýho smíchu. Ty vole, průměrná tepovka dvouatřičtvrtěhodinovýho závodu 169, to je na poměrně rychlou smrt.
No nevím, je pravda, že jsem pak častěji navštívil záchodky s pocitem návratu mě známe salmonelózy, večer mě trvalo asi osm piv, než jsem začal být vtipný a kamarády ze Smržovky a Bakova jsem v noci opustil do spacáku ještě v době, kdy oni teprve měli vrchol, za což se všem jmenovaným omlouvám.
Když jsem si v pondělí v práci prohlížel graf, kterej lze z těch hodinek taky dostat, a přečetl si,že jsem jel celkem osmdesát pět minut jen asi tři klepy pod hranicí infarktu , jen jsem si tak povzdych: „ Ty vole zlatý digi vole, s těma z NSR ( pozn. autora:současné Německo mělo dříve dvě části a ta za Šumavou se jmenovala NSR) jsi před pětadvaceti lety udivoval spolužáky a navíc ses nikdy nedozvěděl, jak blbě na tom vlastně jsi.


Báža


21. dubna 2005
Autor: Vladislav Lepšík
Přečteno: 3531 x







Kontakty SixNumbers

Ředitel závodu, jednatel
Vladislav Lepšík - Báža
sixnumbers@seznam.cz
+420 724 477 104

SixNumbers
hosted by
stable

reklama:
Bohemia Glass - české sklo
Probo - výstroj a výzbroj pro hasiče