SixNumbers pozpátku aneb jak jsem se málem naučil jezdit traktorem

uvodní
Je 4. den po sixu, já začínám zase fungovat a pozná se to podle toho, že sedím v hospůdce v Radvanci, z hostinskýho Míry vyškemrám tužku, ze stromu strhnu plakát nějakého cyklisty v obilí, kterej jsem sem koneckonců zkraje léta přišpendlil sám a na zadní stranu si začínám dělat pár poznámek.

Když jsem psal v pokynech, že ze sixu budete odjíždět buď nasraní nebo nadšení, asi jsem nekecal, tedy vy co jste odjeli nasraní dál ani nečtěte a opusťte tyto stránky, vy ostatní si to nejlépe vytiskněte a až budete mít trochu klidu, tak si dejte třeba pivko nebo panáka a v klidu si to přečtěte,
Nevíce se v tuto chvíli těším na víkend, že prostě zůstanu doma, půjdu na houby a bude mi úplně jedno, jestli nic nenajdu.
Sice se mi jestě z plakátů té šílenosti, kterou je zatím poseta celá garáž, dělá trochu šoufl, ale přesto se mi při usínání odvíjí nádherný film, film o délce několika báječných dní, film končící euforií, smíchem i pláčem.

Končí náš poslední, sedmý den, naposledy beru do ruky mikrofon a poslední slova mají být strohá stejně tak jako na začátku, prostě ahoj a štastnou cestu a najednou ze mě vypadává, že se mi bude po vás všech stýskat a pak už to nezvládám vůbec.

SD



Jdu si k mojí Terezce pro ferneta a slyším: „ tati, no tak….“


Přes slzy vidím unavenou, ale šťastnou Maidu

Maida


a Honzano sedí na lavičce, kde ještě před chvílí ležely ceny a vypadá jak hromádka neštěstí .

Honzano


I jim se asi bude stýskat.

Mára naposledy pouští naší Cundallu, ale už první tóny přehlušeny potleskem který sílí, není to jen potlest pro tu partu lidí, která všechno připravila, ale je v tom něco daleko víc. Je to potlesk pro sebe sama, potlesk za to že jste přestáli veškeré útrapy etap ale asi nejvíc mi z toho vylézalo to, že je to poděkování všem, kteří spolu dokázali vytvořit tak bezva partu.

„ Ty vole, voni snad ani nevodjedou???“

Čtvrt hodiny předtím přijdu o slipy a dávám vítězný koláč tý rakouský holce,

A+M


která už dosáhla všeho, čeho se na kole s mapou dokázat dá a ona i ten její vyčouhlej Anglán maj hubu vod ucha k uchu a a smějou se jako by vyhráli Tour de France smíšených dvojic. Je tohle vůbec možný??

Den začal tak jako ty předcházející, Hynek předcvičuje a stále početnější skupinka dnes už chápe, že už je asi nikdy nikdo nebude nutit do rozcvičky, že je to ale jedna z věcí, na kterou si snad vždycky vzpomenou.

rozcvička



Vše zdánlivě klape, nikdo si nevšimne, že pět minut před startem hledám po celém kempu bodové ohodnocení kontrol Unavené etapy, abych je nakonec našel v kapse, téměř nikdo si nevšimne, že dvacet vteřin před pomyslnou nulou dobíhám s čistící krabičkou vašich čipů.

Je poslední den a v kategorii mužů se strhává neuvěřitelný souboj mezi Martinem Sajalem a naším novým společným kamarádem z Nového Zélandu Darrylem a v cíli je děli neskutečně pouhých sedm bodů. V závodě, který trval 24 hodin a který si každý vymyslel sám.

Darryl mi bere mikrofon a snaží se měnaučit nějakou jejich slovní hříčku a oplatit mi mé NAPAKUKU TYMUJKLUKU z druhé etapy, jenže já mu samozřejmě rozumím kulový a čumím na něj jak vejr.

jakoT



Z kategorie Drncálků, což mě napadlo až při startu jejich první trojice, se stala fantastická parta , dojíždějí hodinu před ostatníma, navzájem si tleskají, bojují do posledních metrů jako lvi a když vytahují děti z vozejků a mamky si je navzájem podávají, , mám zase chvílema startovku nějak rozmazanou.

drnc



Je v tom únava, desítky vypitých piv, ale hlavně je v tom to, co jsi chtěl dokázat.
Dát dohromady takovou partu, která dokáže vytvořit atmosféru, která sice bude přetékat soutěživostí, ale kde se hlavně vytvoří nová přátelství, která jsou ve světě mejlů a jiných pojítek, která lidi od sebe spíše oddělujou, tak strašně důležitá.

A to jsem měl právě z této kategorie strach, že jim nedokážu vytvořit takové zázemí, aby ta mrňata netrpěla. Pravdou je, že nám pomohla příroda.

Šestý den je poněkud hektický , v lidech narůstá únava, nikdo neví co je v kopcích čeká, ale vrací se většinou nadšení z toho, jaká je pravá tvář Novohradských hor. Mrzí mě, že jsme jednu kontrolu zasadili tam, kam jsme ji asi dávat neměli ale ani z Andyho, který by mě při své postavě roztrh jak žábu není cítit přílišné naštvání. Mají s Gigonkou náskok, už je to tolik netrápí a Darryl ????. Ten se smějě furt. Jen málokdo ví, že třetí a čtvrtý den nic nesněd. Ale to k tomu patří.

DT



Večer nám promítne Jéňa Kopka film s takovým nadhledem , jakoby jezdit na kole v šedesátistupňovým mrazu s ledním medvědem za prdelí byla ta nejobyčejnější věc na světě.
Chtěl jsem, aby to bylo právě před poslední etapou, kdy už si každý sahal až na dno.

Pátý den je ve znamení přesunu a zase se mi potvrzuje moje teorie, že pokud lidi pochopí, že to děláme hlavně kvůli nim, že pomohou . Nedokážu děkovat jmenovitě, zapomněl bych na někoho. Pavlík prvním převozem v pět ráno usíná za volantem Avie, ale bylo to na rovince, tak jsem asi sedm kilometrů držel auto ve směru sám a nechal ho trochu odpočinout.

Palvík



Odpoledne štafetky, skupinka pořadatelů soutěží nahá, já dodnes musím poslouchat Maidu, jak má ten malý vítěz Dolomitenmanna krásné tělíčko. No co, taky se mi líbí ....

ríša



Večer ve stylu festivalu, nastupuje mladičká kapela Crossband a po nich revajvly Tří séger, atmoška opět skvělá,

3S


jen já už jsem tak unavenej, že si ani nestačím popovídat s klukama z předkapely a přesvědčit je o tom, že jsem jejich strejda.


Čtrtý den je etapou Spokojernou a je to cesta zpět ze Zvůle, každý se rád vrací do svého stanu. Cestou se mi plete pod nohy cizí pes cízího auta, které řídím a po úklidu kempu na Zvůli přijíždím do cíle ve Staňkově pět minut před prvními závodníky. Všechno klape, vo fous, ale klape.Jsem unavený. Chybí mi sex.

Večer zpívá hymnu už i Andy s Michalelou, no to je fakt nářez.

sbor


Po vyhlášení shlédneme, jak se má jezdit z kopců kolem Gardy a jen tiše mAkovi a Mišimu závidím.

Když jsem vymýšlel program třetí a čtvrté etapy, jak jinak než při pivu, napadla mě myšlenka spaní nekdě jince než v centru, což se dozvíte až den předem , ale nevěděl jsem jak, nevěděl jsem proč , ale tušil to....

Možná, že tento krok spoustu lidí naláká a další spoutu odradí. Ale já chci , aby přijeli ti, co je to naláká.
No a výsledek ??? Ráno za mnou choděj lidi, všichni už mě přátelsky nazývají volem a děkujou nejen za večerní zážitek s harmonikou a saxofonem, ale za to, že si do toho svýho pytle něco zapomněli sbalit, ale nějak si prostě vyřešili a že jsme je zavedli do míst, kam by se jinak nikdy nepodívali. Že se vrátili do let svých školních prázdnin. Že se jím to strašně líbilo.

na Zvůli



Darryl prospí celý odpoledne v mým spacáku a vy vyluxujete všechny klobásy, co jsme s sebou pro jistotu vzali.

A večer ???? Měl jsem trochu strach.... Vencu Koubka jsem poznal zjara v Boru, seděli jsme spolu v hospě po koncertě, řešili, jak vyhnat krtky z jeho statku, tak nějak jsme mluvili stejně a on prej, že jakto, že zpívám líp než on ?? a já teda , jestli si myslí, že ne, že ať to teda dokáže na našich závodech !!, ale že nemám prachy a von jako, že nám teda ukáže a tak , až už byly čtyři ráno a my šli spát.....

Měl ten den padesátiny.

No druhej den koukám na telefon, tam : volá Vašek Koubek. Tak já opatrně, " Dobrý den pane Koubek" a von, „co to kecáš vole,??, včera jsme spolu zpívali na záchodě a ty na mě s panem Koubkem????“

Byl to náš první společný koncert na sixu, ještě jsem úplně nevěděl, jestli vám všem bude jeho hudba sedět, věděl jsem jen to, že pokud se někam bude hodit, tak to bude právě cíl třetí Tajemné etapy.

No prostě viděli jste sami, přijel, viděl, otikal si nás (tikťak, tikťak, tikťak) a jasně zvítězil.......

Tóny sága Jardy Jeřábka a surový hlas Vency braly dech a nenechaly nikoho na pochybách, že jsme shlédli něco obrovského. Jeho životní moudrost mu nelze než závidět.

Venca


Rebel Pavlík mě celou dobu drží pod stolem za ruku. Je mi neskutečně fajn.

Večer začíná vyhlášením vítězů, keří zde však nejsou důležití, uprostěd vyhlášení na mě mává malej skip, jehož AHOJ nás pak již provází až do konce, toho kluka má hrozně rád, je roztomilej, a nechce půjčovat taťkovi šprcky, co dostal ode mě.

malej skip



Ráno jsem pokárán, že vyhlášení postrádalo patřičnou důstojnost.

Druhý den Six Numbers ráno prší, ale přestává se startem prvního závodníka, ranní činnosti pořadatelů začínají nabývat požadovaného rytmu, včerejší nervozita je ta tam.

oblok


Malé zpěvačky s baťůžky na zádech již při písničce Travička zelená na mikrofon nemají slzičky v očích při pohledu na své odjíždějící rodiče.


holčičky



Odpojedne přilétne Štefan, reklamu na naše závody má bohužel nalepenu na odvrácené straně


štefan



Večer nám Mára Ročejdl ukazuje snímky s Camel Trophy a on i Stejski až příliš skromně přiznávají, že ačkoli šlo o krk, že to byl veskrze komerční podnik.

Když říkám, že kdo chce, ať si vezme lavici a přesune se do promítacího stanu, jdou všichni. Začínám nabývat dojmu, že jsem mezi těmi správnými lidmi.

První den obrovská lítačka, kontroly do lesa, honem , honem, kde jsou, body, kde je Honzano?
"Honzano, sakra, stůj kousek vode mě ať tě nemusím hledat!!!!!“

První tony Cundally ryschawý zní krajem, je několik minut po desáté a Tobě přijelo na oslavu narozek nejvíc lidí v životě, přestává to bejt prdel.

"Ahoj na bike Techu, naší sportovně pornografický akci, největší akce v dějinách českýho bajkingu, a když ne největší, tak určitě nejsložitější."

Aspoň organizačně. Jsem pln elánu se rozdat. Má angličtina působí mile. Aspoň mě.

Očekávám opatrný start naší Tour a závodníci jak magoři odjíždějí ze startu, jím snad jebe????

Vrací se stejným tryskem jako odjeli, prej tam je tam brod, co tam není most, informace o šíři brodu se pohybují od třiceti po stodvacet metrů, mluví jedem přes druhého, gestikulují, mají červené tváře, ale ne od zimy.

Přijíždějí první vozíky , klasika, RD Vidry , dítě sedí po krk ve vodě, nebyl čas zastavit, dítě evidentně nasraný, zapnutý nebylo slyšet, no potěš, to teda bude kategory.!!!!

Večer první vyhlášení, vyzkoušíme si, co přijelo za lidi, výčepák Pepa leze ze stanu, ze slip mu kouká pinďour a nikdo neví, že při čekání na scénku opravdu usnul a nestih začátek.

pepa



No uvidíme, scénka vznikla 15 minut předem, první veselá historka. Jedna půlka se směje, druhá neví, jestli má???

První tony hymny, první í ceny, první diplomy, Kládin, Kubín, Renáta, Míša1, Míša2, Bára, Andy, Darryl, jména která pak velice často opakuju.

První den máme za sebou, taktovku přebírá Mára, který mě během dojezdu výborně doplňuje a když nevím, co mluvit , naskakuje on.

Smržováci se mě snaží opít při mých narozkách, gratulují mi, ale lejou do mě panáky,což si ještě první den nemůžu dovolit, odnese to Terezka, promiň pusinko.
Jestě jsem nervozní.

O půlnoci je večerka.

Nultý den se sjíždí první závodníci, foliování map jsme brali jen takovou legraci, nakonec musí ve středu dorazit poštou další dva balíky, počkejte přístě , měli jsme z každý mapy asi 2,50 ,- !!!! Nějak jsem to blbě spočítal a měnit jsme to už nechtěli. Někdo si nechá zafoliovat omylem mapu jestě před zákresem map, ach jo !!!

Celý den výstavba kempu

Večer stojím na křižovatce, abyste našli náš kemp a zastaví u mě auto - (České dráhy) a ptá se, prosím Vás, nejste vy nějakej Báža ???

To člověk tak nějak 300 km od domova nečeká.

No..jsem........

No přijel k nám do Majdalény osobákem nějakej chlápek z Novýho Zélandu a prej shání Bážu.

Ježišmarja Darryl !!!!, psal mi , že přijede vlakem a že nemá ani stan ani spacák, já myslel, že si dělá prdel !!!

Probůh, kde je ???

Ale, vyložil jsem ho ve vsi

Popadnu pikoše a letím do vsi, hledám někoho na kole, ale už zdálky vidím na konci rovinky postavu s báglem na zádech a s kolem ve vaku a táhne ho jak soumar.

Zastavuju, beru mu rychle kolo i batoh a dávám to dozadu a jeho bleskem strkám do auta, letím zpátky, on se bojí únosu,

" vole my name is Báža"

"AAAAAAAAA , Okééééj, začne se tlemit a nepřestane skoro celej tejden"

- 1 den. Stavíme kemp, naštěstí přivezli sudy, doděláváme louku, večer veselo, sakra.....

- 2 den, přijíždíme do Staňkova, dle smlovy má byt louka posekaná - je, a sklizená - není.

Přijíždí traktor s pětasedmdesátiletým letým traktoristou, správce kempu bere do rukou hrábě a dá se do shrabování té obrovské louky.

Pavlík: "hoši, to si snad dělá prdel !!!, jestli to nesklidíme sami, tak to nestihnem, hoši vyserte se na všechno ostatní, jdeme na trávu!!!!!",
mé velitelské pravomoci zamitnuty, dneska je tu šéfem Pavlík. Naprosto správně.

Ve finále se stařečkovi přestalo chtít jezdit, "chlapci vozte si to sami". Poprvé usedám za volant traktoru, „ ty vole to by tě teď měli vidět závodníci!!“

uklid sena



Jede se tak, že tam cokoli narvete takovou tyčí pod volantem a zvednete levou nohu.

Co bylo předtím ?? Vlastně skoro nic, jen přesun sem, doma nakládání matroše a před tím už jen necelé dva roky příprav.

Já se tak těším na ty houby, jestli něco najdu, tak bych si je usmažil, s novejma brambůrkama, s máslíčkem, pivečko ze džbánku k tomu.

Ale vím, že kdyby nebyl ten pohár MTBO tenhle tejden, kdy opravdu nemůžem, ale až ten další, že bychom určitě přijeli a zase bych rád viděl tváře vás, kterých startovní čísla sixnumbers si vybavím jestě dnes.
(" Na protilehlé rovince se nám záhy objeví startovní číslo čtyřistačtrnáct se zavádějícím názvem HUSTOVĚTVE !!!!!)

Je mi líto, že ty kluky ušatý, co neuměli česky a přesto nám tak rozumněli, uvidím asi až za rok, ale nedá se nic dělat....

Zase to odezní, tak jako v životě všechno, ale v neděli odpoledne jsem měl pocit, že tak, jak jste tam stáli, že v ten okamžik jste ochotní dát jeden za druhého ruku do ohně.

Cundalla rysschawáááááá,Cundalla rysschawáááááá, Cundalla je ryschawáááááá......

Báža
25. srpna 2006
Autor: Vladislav Lepšík
Přečteno: 4481 x







Kontakty SixNumbers

Ředitel závodu, jednatel
Vladislav Lepšík - Báža
sixnumbers@seznam.cz
+420 724 477 104

SixNumbers
hosted by
stable

reklama:
Bohemia Glass - české sklo
Probo - výstroj a výzbroj pro hasiče