Reportáž Hynka, který seskočil z rudé skály a vyrazil si dech

rozcvička
Motto : "Tátaratatatá.... Vlaštovky se před kasárny daly do křiku, ranní vlak už v dálce píská plný dělníků,
rozhlasovou půlhodinkou probouzí se ves, jakoupak si zazpíváme dnes ?
Dobrý den, dobrý den maminko v šátku, ať vám slunce brzy prádlo usuší ....."

Když mi bylo 1x6, odmontovali mi pomocný kolečka a já poprvé vyrazil na kolo jednostopě.
Když mi bylo 2x6, absolvoval jsem svůj poslední pionýrský tábor.
Když mi bylo 3x6, okusil jsem, co je na ženách splendidního.
Když mi bylo 4x6, vyrazil jsem z domova na první delší výlet.
Když mi bylo 5x6, vrazili mi do ruky buzolu s mapou a řekli: "Běž !".
Když mi bylo 6x6, poznal jsem Bážu.

Teď je mi o něco víc, ale mám takovej pocit, že během severočeského závodu na jih od Prahy, také zvaného Sixnumbers, jsem některými výše uvedenými fázemi prošel znova.

Asi tejden před zahajovacím projevem ve Staňkově zachytili mobilní sítě nejmenovaného operátora tuto krátkotextovou komunikaci :

Mobil 1: "Nemáš trubku nebo sirénu ?"
Mobil 2: "Nemám"
Mobil 1: "Nechceš ráno dělat rozcvičky"

několikahodinový rádiový klid

Mobil 2: "Tak jo"
Mobil 1: "Chtělo by to ňáký rázný songy"
Mobil 2: "Sehnal jsem parádní budovatelský vypalovačky z 50.let, ale bojím se, že dostanu na budku"
Mobil 1: "Bez obav, seš pod ochranou"
Mobil 2: "Šprcek už mám dost, chci kevlarovou vestu"

No, nakonec jsem od kamaráda Sváti sehnal i tu trubku, jejíž hlahol nejen během ranních rozcviček oblažoval následující týden početnou bandu sixnumberáků.

Tak ale trochu popořadě.
Propagační kampaň na Sixnumbers se nesla v rozmáchlém stylu a napříč bikerským spektrem. Přesto jsem očekával poněkud váhající davy. Přece jen termín byl v čase hlavních dovolených a rychta v podobě 6x 4hodin na kole v lese slibovala mazec nejen pro biker'ssitzfleish, ale i notnou výdrž pro kulturní vyžití při "afterbikingu".
Do Staňkova, coby první etapy nakonec přijelo více než 250 závodníků a závodnic. To se sice s akcemi typu Bike Adventure nedá srovnávat, ale já osobně preferuju komornější akcičky, mezi něž se Sixnumbers nejen počtem, ale i složením pohodových bikerů nakonec přiřadila..
Day 1.
V pondělí dopoledne přijíždím poněkud opožděně díky statečným opravářum silnic, kteří demonstrují svojí aktivitu uzavírkami v největších dopravních špičkách.
Naštěstí mne kámoši Petr s Honzou zaregistrují a zakreslují mapu, takže se sotva stačím převlíknout, vyslechnout uvítání k pornografické akci kamuflované bikerským orienťákem a už na startu mažu čip. Bez dlouhého mudrování nad mapou beru východ a svištím na jih a západ k osumdesátkám. Čas běží jak o závod a je mi jasný, že do cíle to v limitu nestihnu. Na kraji lesa to mám 10minut do 4 hodin, ale ještě 7km do cíle. Tak to bude asi tak 5 minut přes limit, mumlám si pro sebe. "Prásk!". "Cundalla Ryschawa!" bezmocně řvu do opuštěného lesa hymnu Sixnumbers. V zadním kole mám naraženej vostrej šutr. Kruci, proč mi ta výměna jde tak pomalu ? Asi proto, že na tacháku mám stovku a posledních deset kiláku jsem jel pěknou "pilu". Nakonec 16minut přes a přes 60 bodů dolů. Tak jo, zejtra je taky den.
Večerní program se rozjíždí, dýdžej Mára pouští objednané songy, Báža neomylně vede svůj mikrofon vyhlašováním vítězů a v společenském stanu se rozpouští zážitky první etapy.
Day 2.
Ráno poněkud prší, ale to neodradí hrstku nejvěrnějších od slibované rozcvičky. Je to dobrý, nejsou tu žádný citlivky, co by jim vadil song :"Kak tankisti jechali iz Berlina..", nebo: "Podmoskóvskije vječerá"
Druhou etapu beru podobně jako první. Nejdřív východ pak na jih. Kolem rašeliniště vede pěkná cesta (teda aspoň v té mapě od Shortcartu). Ve skutečnosti je tam jen bažina , močál a nějaká maskovaná past na mamuty, do které jsem se ulovil. Znovu jako včera řvu do lesa hymnu Sixnumbers. Začiná se mi to tu líbit. Zbytek jedu bez potíží až na to, že mi schází těch 30 minut, co jsem hledal shitkartí cestu.
Večerníček na závěr druhé etapy s Márou Ročejdlem o CamelTrophy udivuje jistou otevřeností o poněkud větší komerčnosti této akce než bych předpokládal (ať už výběrem účastníků, nebo výběrem vítězů).
Day 3.
Třetí den je cíl jinde než start ve Staňkově. Do úhledných modroigelitových pytlů nacpeme to nejnutnější a .. "Do sedel !". Po dvou hodinách jízdy mě dojíždí Pedros. Máme namířeno stejným směrem, tak aspoň pokécáme. Moc jsme nepokecali, neb to se s Pedrosem nedá. Né, že by byl málomluvnej, ale prostě valil tak, že mi do řeči moc nebylo. Zato aspoň oba příjíždíme v limitu a se slušným nákladem bodů.
Kulturní pasáž třetího dne byla skutečně démonická, stejně jako její hlavní protagonista harmonikář Venca Koubek. Konečně mi objasnil proč jsou ti pražaci tak vychcaný a v které fázi vegetariánství skočí na člověka nirvána.
Day 4.
Čtvrtý den se mi na ranní rozcvičku konečně podaří zbuzerovat větší skupinku bikerů. Že by zabral "Skal a stepí divočinou ... ?". Trochu se to do okolí tohodle skautskýho tábora hodí.
Mapujeme zpět do Staňkova. Nádherná krajinka, ideální počasí. Na závěr si do nůše přihodím ještě kontrolu na hranicích za kempem.
Day 5.
Pátek je volno na přesun do Novohradských hor. Nahlašujeme se s Peenem a bajkerem "Čápi z mákem" na zpestření pátečního odpoledne, tj. na sprintové štafety disciplín : zelená, bazén, pivo, orienťák. Zelená, bazén ještě dobrý, ale kopnout do sebe pivo po tý ledový vodě je dost velká palba. Po doběhu orienťáku ho ještě půl hodinky rozdejchávám.
Večer ku poslechu a tanci hrajou Tři ségry revival. Co dodat, kde neviděl neuvěří.
Day 6.
Rozcvičky se začinají asi líbit, ani vložené sestavy aquabel nikomu po ránu nevadily.
A máme tu kopce... . Beru východ-jižní variantu a možná trochu při zdi se vracím těsně před osumdesátkou zpět. Cestou beru vše a pak společně s Darrylem svištíme kolem kopce Vysoká zpět do kempu.
Večer nás Honza Kopka ujišťuje, že nejlepší bajkování je v zimě na Aljašce a že nejdrsnějším mužem není Schwarzeneger, ale jakýsi Ital Roberto se skleněným okem, co dokáže spát i při chůzi za teploty mínus třicet.
Day 7.
Poslední ranní cvičení Sixnumbers ve stylu "ať žijí duchové" a už startujeme do poslední etapy. Jedu stejným východojižním směrem. U taktického přechodu z K50 na K40 uklidňuju místního zemědělce, kterému jedeme kus po pastvinách, že nejsme takový grázlové, a jménem organizátorů se mu omlouvám. Evidentně to zabralo, neb jeho bič na dobytek zůstal v klidu. Pak valím pro náklad bodů do slatin v Pohoří a rychle zpět. Tak asi trochu přetáhnu, počítám 5 minut. To je ještě dobrý. Dobrý ale není, že mi v závěrečném stoupání před Dobrou vodou prdne řetěz. Hymna Sixnumbers se mi hrne z huby během posledního tejdne již po třetí. Není čas na nejtování. Běžím do kopce, pak to snad pustím dolů i bez šlapání. Při své smůle mám ale grandiózní štígro. Kolem jede andělsky pohodovým tempem Iva a nabízí mi svůj bicykl. Sním či bdím ? Ne, už zase jedu. Turisti na červené uskakujou, tak hlavně nezničit kolo. Cíl se blíží. Báža hlásí "Do cíle dojíždí startovní číslo 440 Iva Nováková s jezdcem co seskočil z rudé skály a vyrazil si dech !". Nakonec jsem přetáh jen o 16 minut, ale i tak je to dobrý. Ivo díky !

Je tu závěrečné vyhlášení. Veselo, ale i trochu skleslo, že vše již končí. Přesně tak jako na posledním pionýrským táboře, když mi bylo 2x 6. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem se nerad se všemi loučil.
Partičko Sixnumberáků - organizátorů díky za návrat o čtvrt století zpět a vězte, že na rozvičky nemusíte napřesrok nikoho shánět.

Hynek, co skákal přes oheň až si propálil mokasíny...

29. srpna 2006
Autor: Vladislav Lepšík
Přečteno: 3078 x







Kontakty SixNumbers

Ředitel závodu, jednatel
Vladislav Lepšík - Báža
sixnumbers@seznam.cz
+420 724 477 104

SixNumbers
hosted by
stable

reklama:
Bohemia Glass - české sklo
Probo - výstroj a výzbroj pro hasiče