Jeden ze způsobů, jak se zbavit milovaného, aneb jak jsem byl málem zase bez baby


Křinice
Pamatujete si vy starší písničku mého oblíbence Pavla Bobka, která zněla v českém překladu „Třicet způsobů, jak opustit milovaného“? Možná ne, už jí dlouho nehrajou, ale já si pamatuju, jak jsme si ji donekonečna pouštěli v neratovickém klubu poblíž vysokoškolských kolejí , kde jsme s jedinečnou partou študentíků trávili večery po náročných hodinách strávených louskáním skript v místní zatopené pískovně kdysi na konci sedmdesátých let minulého tisíciletí.... A pak jsem žil a bylo to hezké, když jsem babu měl a smutné když neměl.

Přijít o dívku, ženu či manželku lze mnoha způsoby. O tomto víkendu se mi to málem a zdůrazňuji nechtěně podařilo a já téměř přišel o svou partnerku na zdánlivě nevinném cyklistickém výletu.
Nerad bych dělal reklamu kempu U císaře v Ostrově u Tisé, přesto nemůžu nenapsat, že se jedná o jedno z nejhezčích míst , kde jsem kdy byl a mám na něj v souvislosti s malým Honzánem ty nejhezčí vzpomínky a prostě tam rád jezdím. Mně, kterej mám strach z vějšek, je však horolezecká komunita velmi blízká a navíc se tam výborně chlastá.

Takže právě tam s Maidou v sobotu vyrazili, děsně jsme zmokli, ale i to už jsem koneckonců dřív absolvoval. Aniž bych jí v tom stačil zabránit, Maida cestou při obědě upozornila v restauraci servírku, že má za kolegu nějakýho mamlase, aby se následně dozvěděla, že je to manžel sloužící první den. ... Taky už jsem si v životě hodněkrát opakoval, že mluviti stříbro a tak dále.... Nějak jsme se omluvili.

Přívozem v Hřensku do Raichu a totální průtrží mračen do kempu. Ještě neremcá a silný zážitek z koupele při Ruské Ruletě zatím vítězí. Zatím. Akorát si furt mumlá, že se asi taky bude muset naučit mapu. Kola však už váží dobrech třicet kilo a počasí nenasvědčuje tomu, že by do rána vše uschlo a my musíme k domovu vyrazit brzo,aby se nám nepočůral Rexík, nebo případně neupořádal nějakej psí mejdan. A navíc plánuji hezkej vejlet přes Nationalle Park Sassische Schweiz.

Ráno šupky k Labi a přes něj dále a nádherným údolím podél Křinice z Bad Schandau směr Zadní Doubice a kyjovské údolí. Je tam krásnej novej asfalt a vzpomínal jsem na Sama a jeho sklony k lízání ryb. Možná jsou cyklostezky řešeny příliš účelově, ale prostě cyklostezka je určena pro cyklisty. Ale ruku na srdce, není to přece jen někdy trochu nuda? My, co jsme vytáhli kola na Ralsko a Luž, se přeci nemůžeme pořád jen řídit těma žlutejma cedulkama, zvlášť když kurva přeci vím, že Křinice teče z Čech. Prostě já už se tý říčky nepustím, nepomáhá ani Maidino upozornění, že to vypadá, jako když ta stezka pro chodce nějak divně na tý mapě na chvíli končí.

Tak zaprvé mně, kterej žije s mapama už pětatřicet let nebudě žádnej elév učit kudy mám jít a asi jim zadruhý na chvilku vynechala tiskárna a zatřetí tady bude ticho!!!. ... Čtyři kilometry jsme lezli dvě a půl hodiny, stopadesát výškových metrů jsme překonávali po žebřících, partička mladých Pražáků se nám jen neochotně podvolila symbolicky pomoci, vybíral jsem místo pro přenocování, do lodičky (to byla bohužel ta vynechaná část turistické značky) nás v soutězce odmítli s koly vzít (asi jsme byli první případ). Ohnul se mi držák nosiče a já (ač o sobě vím, že nemám na echt survivalisty) si přesto myslím, že něco vydržím, ovšem tam jsem byl se silami totálně daun. ... A byla to právě Maida, která tvrdila, že do zítra vydržíme s jedním pytlíkem pigičaje a dvěma meruňkovejma traťovkama.

A já jsem se vám na žebříku, Alberte a Peene, omlouval za Krásnou Isabell, že jsem na vaši adresu vloni cestou na Luž používal hodně sprostá slova a vám, drahý Same, Honzo a Vláďo, kterým jsem letos cestou na Ralsko spílal do prachsprostých kokotů, že jsem si při zmiňovaných výlevech neponechal v zásobě něco peprnějšího na vlastní hlavu, neb podobný husarský kousek se mi ještě nikdy nepovedl a asi jen tak nepovede. Ještě dnes neuzvednu lžíci k puse.

Rovnou říkám, že jsme přežili (to je přece jasný, když to píšu), deset kilometrů před domovem jsem Maidu sundával z kola před zahrádkou plnou hostů za všeobecného veselí a doma už nebylo možné se dostat z garáže do vany jinak než po čtyřech. Pak už jen směla opláchnout kola, vybalit věci a dát sušit stan a dovolil jsem jí jít spát (SMSkou z hospody). Po stošedesátipěti kilometrech a jedenácti hodinách, které zaznamely tachometry našich kol, jsem jí další dva volné dny vysloveně šetřil, příchod věrozvěstů jsme oslavili třicítkou a památku Jana Husa uctili osmdesátkou. Jenže Bike Adventure na krku, tak co naděláte?

Dostala ukradenou růžičku a má můj obdiv. No - nežijte se mnou! Asi to byl hezkej víkend, protože mi dnes přišel od Maidy tenhle mejl:

„Tento prodloužený víkend můžu opravdu říct, že jsem se nenudila. Naopak, měla jsem co dělat abych se tě udržela. Byl to neopakovatelný zážitek, který se mi vryje nadlouho do paměti. A o tom to přece je. Bylo to moc hezké. Doufám jen, žes nevyčerpal svůj potenciál v tomto směru a i v budoucnu budeš mít pro mě připravené podobné lahůdky. Protože mě to baví (Pokud tedy zrovna nemám hlad).

Maida



Báža 7.7.2004
21. listopadu 2005
Autor: Vladislav Lepšík
Přečteno: 2985 x







Kontakty SixNumbers

Ředitel závodu, jednatel
Vladislav Lepšík - Báža
sixnumbers@seznam.cz
+420 724 477 104

SixNumbers
hosted by
stable

reklama:
Bohemia Glass - české sklo
Probo - výstroj a výzbroj pro hasiče