Členka týmu HC Hakr Brno popisuje svoje pocity

Irma
14-20.8.2006
SIX NUMBERS orientační etapový MTB www.sixnumbers.cz
celkové umístění 5.místo

Tak si chci vyzkoušet něco „jiného“. A hlavně zkusit závodit více dní za sebou.
S kolegou z teamu Michalem „Meedjou“ Machem , grafikem bikebase ,se domlouváme na mix kategorii - muž a žena. Neumím mapu, takže jedu jen jako „šlapka“, Michal pojede s mapníkem a bude řídit naše osudy.
Stručně popíšu o co vlastně jde. Dostaneme mapu, souřadnice a čísla kontrol - ty pak zakreslíme do mapy. Po startu dostaneme bodové ohodnocení kontrol, po zapsání do mapy se musíme rozhodnout jakou cestu , směr zvolíme. Časový limit je 4hod pro každou etapu. Tzn. že za 4hodiny se musíme vrátit do cíle a nasbírat co nejvíce bodů.


Neděle 13.8.
Odpoledne odjezd do Staňkova u Chlumu u Třeboně.
Stavíme základnu, stany a párty stan, který se bude hodit když bude pršet. Akorát stíháme do tmy, zaprezentujeme se , zakreslíme kontroly a jdeme spát. Čeká nás náročný týden.

1. etapa ROZPUSTILÁ /názvy etap jsou od Báži, jak on říkal tato akce je erotického charakteru/
pondělí 14.8.
6. místo 90km

Mapování se nám teda moc nepovedlo, ale byl to náš první den a hlavně první orienták.
Skoro celý den jedeme na velkou placku, jsou tu roviny, hodně asfaltu a zpevněných cest. K nejvzdálenější kontrole je lesní bahnitý úsek, takže čistí opravdu nezůstaneme. Silniční úseky nám jdou excelentně, i já tahám špicu, ať si Michal odpočine. Absolovujeme hnusný bahnitý úsek ke kontrole, na mapě značené jako cesta, ach ti lesáci, radši slízám, brodím se v blátě, sem tam v maliní, k tomu jsou za námi 2hod a já musím vsunout tatranku, takže tlačím kolo, tlačím tatranku a brodím se v blitkách. Limit stíháme, ale bodů je málo. V mixech jedou i mistři světa Michaela Gigon a Andy Conn , ti zvolili opačný směr, kvůli větru. Takže první zkušenost, plánovat trasu i dle větru.
Po dojezdu si začínám navykat na týdenní rituál, sprcha, připravit jídlo, vyčistit kolo, posezení ve společenském stanu. A hlavně, šetřit nohy a co nejvíce odpočívat.

2. etapa PŘÍJEMNÁ
úterý 15.8.
2. místo 90km

Jede se na stejné mapě. To je dobře. Noci jsou hodně studené, spím navlečená jak medvěd, a prší, ach jo, to nesnáším. Mokro a zima.
Ranní rituál, uvařit čajík, asi 4 krajíce chleba, pro můj život nutné kakao. No a ňáká ta hygiena.
Pořád prší, tak vytahuju neoprénové návleky a bundu, blatníky. To dnes budu pěkně sladěná, červeno černá. Po zapsání bodů po startu jedeme směr asi 50ti metrový brod. Michal táhne kola a já boty, když si chceme tretry obout sletí se asi miliarda komárů a píchají do nás co to dá. Ani moje Békomplexová kůra nepomáhá. Naštěstí přestává pršet.
Dnes už je to lepší, máme vysoké ohodnocení, dojíždíme před limitem.
A hurá do studené sprchy, brrrrrr. A zas, jídlo, kolo, pokec, hají. Před spaním ještě na chvíli sleduju přednášku video vítěze Camel Trophy 1995 Marka Ročejdla.
.


3. etapa VZRUŠUJÍCÍ
středa 16.8.
3. místo, stejné bodové ohodnocení jako mistři, jen horší čas, 85km

Na dnešek máme novou mapu, a bude překvapení, cíl je v jiném místě. Tak si před startem balíme základní věci, hadry na druhý den. Sluníčko svítí, to je super. Blatníky si ze včera nechávám nainstalované. Dnes už máme i kopečky.Ještě napíšu etapový rituál: po první hodině gel, pak tableta, po dvou hodinách tatranka, tableta, zase gel a tablety, nepocítit hlad , hodně pít – mám plný camelback a i bidon.
Konec etapy je ve Zvůli, Česká Kanada, nádherný stanový trempský tábor, a teplá voda, umyju si hlavu, to je boží pocit. Jídlo máme zajištěné v hospůdce, tam je i večerní zábava, písničkář a harmonikář Venca Koubek a jeho kolega saxofonista Jarda Jeřábek, super dvojka. Venca je borec, šoumen jak sviňa. Je docela teplo, nemusím mít na sobě dvoje kalhoty, čepici a 3mikiny, i spím bez ponožek. Taky přijíždí rodina Gregorů, Davídek, Martina a Aleš Skip. Na Dejvosovo „AHOJ“ do mikrofonu Báži pro všechny účastníky nikdy nezapomenu.

4. etapa SPOKOJENÁ
čtvrtek 17.8.
4. místo, 100km

Tak jedeme na stejné mapě a zpět do Staňkova, dnes to konečně vypadá jak v létě, krátký krátký, sluníčko. 5 minut před startem mě při odskočení píchne vosa do stehna, skoro třísla, tak lítám po táboře, hledám parťáka, aby mi to vysál, jinak oteču jak konev.Nechtěl, prý co by tomu řekla přítelkyně Kamča, ale musí. Na zahřátí kopeček nahoru, směr kolem Landštejna, kde jsem byla loni s Copem.Kopečky. Nádherný lesy, pěkný cesty, kufrování v Nové Bystřici, tady ztrácíme aspoň 20 min a ty nám chybí na 30ti bodovou kontrolu za cílem, i tak už dojíždíme kousek za limitem. Dnes nás držela při životě jen vidina zítřejšího orazu, ale i tak motáme nožkama jako démoni.
Studená sprcha mi dnes nevadí, je krásně, v plavkách korzuju po tábořišti. Štípanec mi natíká , svědí, dostávám protialergickou tabletku, nanáším fenistyl. Dopřávám si vinný střik a ten mě totálně uspává. Chrrrrrrr, Chrrrrrrr. Dobrou noc.

Pátek 18.8. ORAZZZZZZ 15km lehounce, lehce.

Přesun do Horní Stropnice, bourání základny, naložení auta, oběd v Nových Hradech, vyložení auta , stavění stanů v nové základně.
Kolo osedláváme asi na hoďku, jedeme furt do kopce, no potěš, tady přestává sranda. Kluci blbnou, Aleš dělá akční pózy pro fotografa Michala. Potkávám zmiji, je kousek od mé točící se nohy, ječím, chlapi se diví co se děje.
Taky se k nám přidává nezapomenutelná postavička, Jonáš z Prahy. Ty jo, to je kolík, to jsem ještě neviděla. Už v neděli se s námi dal do řeči, na závod ho dovezla maminka a nechala na pospas životu. Neuměl si ani uvařit, jedl jen instantní polívky, radila jsem mu co s lunchmeatem, jak opravit defekt. Dost hustý. Na večer je koncert Crossband z Nymburka a Tři sestry revival. Ale já jsem tuhá a poslouchám ty vály ze stanu. Je teplo, spím jen v tričku, to ani není možný.

5. etapa NÁROČNÁ
sobota 19.8.
17. místo 80km, hodnoceno celkově s víkendovými závodníky, kteří přijeli jen na víkend

Náročná do slova a do písmene, kopcovitý terén, těžký mapování, letecký den,nestíhání limitu. Cítíme se dobře , jede nám to dobře,ale to fakt na orienťák nestačí. Taky kolo tlačíme, mám po prsa trávu a smrčky, po kotníky voda. První smotek je v pohodě, jen zůstávám na zemi a ruku vraženou do přehazky Víti Baleje, který už chce jet dál. Jen jsem cítila jak mi přilba cinká o Michalovo kolo, no jo, jedeme vláček a ten první zahamuje na brzdy, tak jsem to jako poslední neubrzdila, a nestačila vyhnout z osy jízdy.
Druhý let je horší. Ve sjezdu, hákuju parťáka, proti nám jedou 3 závodníci roztažení, nezaregistrovala jsem že Michal zastavuje, myslela jsme že jen přibrzďuje, nedokázala jsem odhadnout jestli se vejdu mezi tyhle 4 borce, tak jsem to naprala do Michala. Naražený loket, roztrhaný kalhoty, modřiny skoro všude, poničený camelback,doškrábaný Polar.Ale žiju, a bez zlomenin. Michal mi očistil loket od šutrů a jeli jsme dál. Bloudíme, jsme i na jiným kopci, limit je blízko, jedeme totální šrot do cíle po silnici. Škoda, troufám si říct, že nám takhle uteklo celkové 2. místo.
Dobře jezdit na orientační závod nestačí.
Večer nám přednáší démonický Jan Kopka, o závodě na Aljašce, ten chlap není normální, naprostý šílenec. Moc povedené povídání.

6. etapa UNAVENÁ
neděle 20.8.
4. místo 75km

Ty jo, ještě dnes a finito, bude to za námi. Mapu máme stejnou jako včera, ale na bednu to už nebude, tak pojedeme opatrně, dojet, přežít. Nebudeme zajíždět daleko, spíš posbíráme kontroly blíž u cíle. Taky mě všechno bolí, obraženiny, každá nerovnost mě potrápí, můj obražený loket, jezdím se zaťatými zuby.Hlavně sjezdy, to bolí jak čert. Před první kontrolou se brodím po kolena v kaluži, kolo je jak čuně a já taky, komplet. Po 2hod už toho máme fakt dost, už nás to i přestává bavit, fuck off bike, I hate bike. Na závěr krásný dlouhý sjezd, a máme to za sebou, SIX NUMBERS jsme přežili, i když nejsme na bedně tak jsme vítězové, hrdinové, dříči, překonali jsme sami sebe.

A teď něco tak všeobecně.
Můj stroj fungoval naprosto špičkově, díky vzorné přípravě mého mechanika Copa. Nevěřila jsem , že kolo může v pohodě pracovat tolik dní a v blátě a vodě. Taky jsem každý večer dělala údržbu, sice na mě pár lidí koukalo jako na blbce, ale byli i tací, co se mě ptali čím mažu, že mám řetěz a pastorky tak vyleštěný.
Jsem se svým výkonem moc spokojená, zjistila jsem si, že dokážu závodit tolik dní po sobě. Tepy jsem si hlídala, nechodila na maximálku, průměrný tep byl po celých 6dní stabilní.

Byla to skvělá akce, organizovaná srdcem. Pohodová atmosféra. Organizátoři obětaví. Patří jim mé velké díky a obdiv. Báža tím úplně žil, každou pikosekundu dýchal jen pro SIX NUMBERS, Majda lítala úplně kolem všeho, ta snad byla na 5ti místech naráz. Bohužel další lidi jmény neznám, ale fakt DÍKY !!!!
Tolik lidí obstarat, tolik kategorií, udělat podmínky i drncálkům, rodinám s malými dětmi.
Dobré papání ve velkém stanu, mňam Hambáč.
Loučíme se , Báža má slzy v očích, ale holky ho pusinkujou, tak to se mu určitě líbí.
DÍKY, DÍKY, DÍKY…………….


Irma Mezníková


23. srpna 2006
Autor: Vladislav Lepšík
Přečteno: 3630 x







Kontakty SixNumbers

Ředitel závodu, jednatel
Vladislav Lepšík - Báža
sixnumbers@seznam.cz
+420 724 477 104

SixNumbers
hosted by
stable

reklama:
Bohemia Glass - české sklo
Probo - výstroj a výzbroj pro hasiče